Úvod

V sobotu 19. 10. 2013 jsem se jako návštěvník zúčastnil veletrhu a festivalu současné fotografie FOTOEXPO 2013, který se konal v několika lokalitách v pražských Holešovicích. Program sliboval spoustu zajímavých přednášek a workshopů. Vzhledem k tomu, že program festivalu probíhal zároveň v několika lokacích, nebylo jednoduché sestavit si program na celý den tak, aby člověk o něco zajímavého nepřišel. Časy konání některých přednášek byly nakonec trochu rozdílné od těch předběžně uvedených na internetu, což se ale pro mě osobně ukázalo jako výhoda, neboť jsem tak zvládl navštívit všechny, o které jsem měl zájem.

Program jsem si prakticky rozdělil na dopolední a odpolední blok s mezičasem na oběd. Pro dopolední blok jsem si zvolil návštěvu La Fabriky, kde v divadelním sále probíhaly přednášky, v ateliéru praktické ukázky focení a ve slévárně veletrh vystavovatelů. Pro odpolední program jsem se přesunul do RockOpery kde se v hlavním sále konaly přednášky.

Mimo tato dvě festivalová centra probíhaly praktické workshopy v Hotelu Extol Inn a v prodejně Megapixel. Další festivalový program probíhal v kavárně Molo 22 a v klubu Mecca. Součástí festivalu byla výstava fotografií v ExpoGalerii, fotografická soutěž FOTOEXPO MARATON 2013, předání ocenění za celoživotní přínos české fotografii ZLATÝ FOTON, které obdržel Jan Saudek, a volba MISS FOTO 2013.

Dopolední program – La Fabrika

Program začal v 10:30 zajímavou a chytlavě vedenou přednáškou Josefa Cvrčka s názvem Vydělávej focením – marketing pro fotografy. Přednášející neměl problém zaujmout publikum jak obsahem, tak vystupováním. Prakticky se jednalo o pozvánku na stejnojmenný web autora, který poskytuje online výuku marketingu pro fotografy. Pokud znáte americké servery CreativeLIVE, Lynda, Kelby Training a podobné, tak si můžete udělat představu, o co se asi jedná. Přednáška byla vedena formou dialogu s publikem. V rámci bleskového průzkumu např. vyšlo najevo, že z přítomného publika se cca 70% zabývá focením, 40% publika již někdy dostalo za fotografování peníze, ale pouze tři lidé z více jak několika stovek přítomných se fotografováním živí. Přednáška byla motivující, přednášející se v jejím rámci pokusil zbořit několik základních mýtů, které obvykle člověka odrazují od rozjetí živnosti – namátkou negativní vztah k penězům, pocit přesycenosti nabídkou na trhu apod.

Na úvodní přednášku navazovalo od 11:10 povídání o podvodní fotografii s dvojicí spolupracujících fotografů a filmařů Libora Špačka a Petry Doležalové. Ti představili svůj projekt Escape to Nature v jehož rámci kromě fotografování také natáčí oceňované dokumentární filmy. Zajímavá tak byla nejenom přednáška, ale i ukázky z tvorby této tvůrčí dvojice. Kromě podmořského světa byla také představena série podvodních aktů Libora Špačka, kdy fotí modelky vzhůru nohama pod vodou a výsledné fotografie pak otáčí o 180°.

Po přednášce jsem si šel prohlédnout stánky vystavovatelů na veletrhu, které byly umístěny ve slévárně. Zajímavé byly obří LCD grafické tablety WACOM a příjemně mě překvapila kvalita ukázkových fotoknih na stánku CeWe.

Poslední dopolední přednáška, kterou jsem absolvoval před obědem, měla název Natáčení digitální zrcadlovkou. Bohužel, nejednalo se o přednášku o natáčení videa, ale o představení technických doplňků, které mají snímání videa ulehčit. Přednášku vedl provozovatel obchodu s prezentovanou technikou. Z vlastní zkušenosti vím, jak je složité a nepříjemné vést přednášku před plným sálem pro člověka, kterému to není vlastní. A ačkoli jsem nebyl zaujat ani obsahem, ani formou přednášky, tak bych na rozdíl od velké části publika vydržel až do konce, nebýt závěrečného videoklipu, který měl demonstrovat možnosti natáčení videa digitální zrcadlovkou. Veškerý, na můj vkus už tak přeefektovaný obraz, byl totálně přebit výkonem rapujícího „hudebníka“. To už bylo příliš i na mě a já se vydal omrknout, jak probíhá ateliérové focení. Poté co jsem zjistil, že ateliér je přecpaný víc než metro ve večerní špičce, jsem se rozhodl zajít na oběd.

Oběd – Lucky Luciano

Výběr restaurace jsem nenechal náhodě a průzkum nabídky restauračních zařízení v okolí přednáškových sálů jsem provedl již předchozí večer. Zaradoval jsem se, když jsem zjistil, že jenom pár kroků od La Fabriky se nachází italský restaurant Lucky Luciano.

Po téměř deset let pravidelně navštěvuji nuselskou provozovnu této restaurace a s kvalitou nabízených pokrmů jsem velmi spokojen. Navíc obě restaurace mají společný jídelní lístek. Objednal jsem si tedy špagety v úpravě Aglio olio e peperoncino. Musím bohužel konstatovat, že kvalita pokrmu nebyla srovnatelná s restaurací Lucky Luciano v Nuslích.

Vzhledem k dostatku času jsem se s těžkým žaludkem ještě vrátil na jednu přednášku, se kterou jsem původně ani nepočítal do La Fabriky.

Odpolední program – RockOpera s odskočením do La Fabriky a ExpoGalerie

Odpolední program jsem tedy zahájil v La Fabrice přednáškou Filipa Matušínského Glamour focení pro časopisy. Přednášejícím byl fotograf, který se specializuje na fotografování celebrit do českých bulvárních novin a časopisů. Obsahem přednášky bylo jak představení glamour fotografie a i to, co je za glamour fotografii považováno v různých částech světa, tak životní příběh fotografa. Ten začínal s nástupem dostupné digitální techniky fotografováním kamarádek, až se postupně vypracoval v jednoho z nejvyhledávanějších českých fotografů celebrit.

Po skončení této zajímavé přednášky jsem se úprkem vydal do RockOpery, kde se měla za 5 minut odehrávat prezentace Ladislava Kamaráda, jehož tvorbu obdivuji a byl jsem na něj velmi zvědavý. Z jeho vyprávění jsem byl opravdu nadšený, už jenom jeho osobitý styl stojí za to. Když k tomu člověk vidí jeho krajinářské fotografie a astrofotografie a při tom si vyslechne jaká všechna technická, prostorová a časová úskalí musel fotograf pro jejich získání podstoupit, zůstává v tichém úžasu a obdivu. Za většinou z prezentovaných prací je několikadenní snímání stovek expozic (sám Kamarád použil pro exponování krásný výraz „nabírat světlo“) a následné několikatýdenní skládání výsledného obrazu v počítači. Je nutno konstatovat, že autor, který je proslulý snímáním těžkými analogovými středoformátovými aparáty na nejvyšších vrcholcích světa, již nadobro přešel na snímání digitální technikou. Vedlo ho k tomu zastavení výroby filmů a nedostatek možnosti je nechat vyvolat.

Po přednášce Ladislava Kamaráda následovala neméně zajímavá přednáška Adolfa Ziky. Přednášející zvolil pro prezentaci svých černobílých aktů humornou odlehčenou formu s velkou mírou nadsázky a sebekritiky. Velkým překvapením bylo jeho oznámení, že je pro něj divné prezentovat svoji tvorbu v okamžiku, kdy se rozhodl, že s fotografováním končí. Jeho velkým koníčkem, kterému by se chtěl věnovat, je hra na kytaru.

Po prezentaci úspěšného českého fotografa a filmaře následovalo představení tvorby mezinárodně úspěšného mladého českého tvůrce Martina Stranky, se kterým následně vedl rozhovor programový ředitel festivalu. Martin Stranka završil své sedmileté dílo vydáním fotografické publikace „I am“. V současné době také zatím další fotografickou činnost údajně neplánuje a do ateliéru, který si konečně zařídil, si také pořídil hudební nástroj 🙂

Po tomto vystoupení jsem naposled zamířil do La Fabriky, kde se konala druhá přednáška Adolfa Ziky. Oproti první přednášce byla vedena ve vážném duchu a byla věnována jeho celosvětovému projektu Week of Life, kterého se již 87. týdnem účastním. Adolf Zika přiznal, že původně projekt založil bez nějakých větších ambicí a v počátku mu ani moc nevěřil. Do kontextu s tímto dal pak k dispozici současná data o projektu, který se v posledních letech stal fenoménem. Pro Adolfa Ziku se jedná o nejdůležitější projekt, kterému se hodlá nadále věnovat.

Po skončení přednášky jsem se zašel podívat do ExpoGalerie na výstavu, kde byl vystaven výběr ze souboru Retrospektiva Rostislava Koštála a několik fotografií z cyklu FABRICA BOHEMICA Jana Hodače a fotografie od Jiřího Švigy.

Posledním vystoupením, které jsem absolvoval, bylo představení dvou fotografů aktů – Julie Skalozub, ukrajinské fotografky žijící v Praze a Lukáše Dvořáka. Záměr autora programu festivalu bylo zprostředkovat rozdílný pohled na téma aktové fotografie fotografa a fotografky. Bohužel Julia byla mírně zdravotně indisponována a navíc pospíchala na letadlo, takže k vzájemné diskuzi na konci obou přednášek už nedošlo. Aktovou tvorbu obou fotografů obdivuji, i když výběr některých modelek u Lukáše Dvořáka tak úplně nesedí mému vkusu. Povídání Lukáše bylo zajímavé, ale vzhledem k omezenému časovému prostoru nemohlo být zdaleka tak obsáhlé jako to, kterého jsem byl účasten v létě na festivalu v Českém Krumlově.

Zhodnocení

Zúčastnil jsem se 10 přednášek a prezentací fotografů, z nichž jsem byl v šesti případech vysloveně nadšen a pouze u jedné mám pocit, že kdybych na ní nebyl, tak bych o nic nepřišel. Veletržní část akce pro mě zajímavá nebyla, vše co potřebuji vědět si bez problémů dohledám na internetu a rozšiřování fotografické výbavy v nejbližší době také neplánuji. I když mi zrovna po čtyřech měsících přestal bez zjevné příčiny fungovat systémový blesk Yongnuo. Na to jsem ale byl už tak trochu připraven, když jsem ho z Hong Kongu objednával, ta pětinová cena oproti originálnímu Canonu někde znát být musí.

Jako obvykle jsem zvažoval, zda s sebou mám na akci tahat fotovýbavu, neboť součástí programu bylo volné focení a práce ve fotoateliéru. Jako obvykle jsem si s sebou výbavu vzal, abych ji nechal odpočívat ve fotobatohu. Tyto masové akce nejsou z fotografického hlediska nic pro mě a přetlačovat se s ostatními návštěvníky o ulovení téhož záběru za to opravdu nestojí. Výjimkou z tohoto pravidla tak pro mě zůstává letní festival v Českém Krumlově, kde se jednotlivé workshopy zvlášť objednávaly a platily a kde jsem navíc měl s sebou vlastní modelku, takže jsem si mohl nerušeně sám fotit v připravených lokacích historického města.

FOTOEXPO hodnotím jako velmi zdařilou akci a v žádném případě nelituji oněch vyložených 464 Kč, které stálo vstupné v předprodeji na internetu.